Ferdinand Seibt (9. května 1927 Střížovice, Československo – 7. dubna 2003 Mnichov, Německo) byl německý historik, který se zabýval především středoevropskými středověkými dějinami a také česko-německými vztahy.
Život
Studoval na gymnáziu v Litoměřicích. Studia nedokončil, protože na podzim roku 1944 musel narukovat do Wehrmachtu. Po skončení druhé světové války byl spolu se svou matkou a sourozenci odsunut z Československa. Maturitu tak mohl složit až v roce 1946 v Delitzsch. Ve studiu pokračoval na univerzitě v Mnichově (obory historie, filozofie a germanistika). Studium zakončil obhajobou disertace Die Schrift „De nugis curialium“. Studien zum Weltbild und zur geistigen Persönlichkeit des Magister Walter Map.[1] Po studiu na vysoké škole učil deset let na středních školách. V roce 1964 se habilitoval pro období středověkých a novověkých dějin prací o husitské revoluci (Hussitica. Zur struktur einer Revolution). V roce 1969 se stal profesorem na univerzitě v Bochumi. Postupně se Ferdinand Seibt stal díky svým pracím o českých středověkých dějinách, zejména o husitské revoluci a o Karlu IV., jedním z nejrenomovanějších historiků-bohemistů.[2] Od roku 1980 vedl Collegium Carolinum, badatelské centrum zaměřené na zkoumání kultury a dějin českých zemí. V mnoha knihách a v dlouhé řadě studií a článků se Ferdinand Seibt zabýval vývojem českých zemí v průběhu mnoha staletí až do současnost, a také (často konfliktním) soužitím Čechů a Němců na společné půdě.
Československo
Německo_BAR.svg){kind=small}
1. stupeň 1995
Seznam děl v Souborném katalogu ČR