Federico Ricci | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Narození | 22. října 1809 Neapol |
Úmrtí | 10. prosince 1877 (ve věku 68 let) Conegliano |
Žánry | opera, duchovní hudba a klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel a hudební pedagog |
Příbuzní | Luigi Ricci[1] (sourozenec) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Federico Ricci (22. října 1809 Neapol – 10. prosince 1877 Conegliano) byl italský hudební skladatel, bratr skladatele Luigi Ricci se kterým často spolupracoval.
Studoval na neapolské konzervatoři jako jeho bratr pod vedením Niccoly Antonia Zingarelliho a Pietra Raimondiho. Svou první operu Il colonello napsal ve spolupráci s bratrem Luigim. Měla premiéru v Teatro del Fondo 14. března 1835. Samostatný velký úspěch měla opera La prigione di Edimburgo komponovaná na libreto Gaetana Rossiho podle románu Waltra Scotta Srdce Edinburghu (The Heart of Midlothian) a uvedená v Terstu 13. března 1838. Napsal ještě několik vážných oper, ale po obrovském úspěchu komedie Crispino e la comare (Benátky 1850) na text osvědčeného libretisty Francesca Maria Piave, kterou napsal se svým bratrem, se věnoval již pouze komickým operám.
Po úspěchu svých dvou oper ve Vídni odešel v roce 1853 do Petrohradu, kde se věnoval výuce. Byl inspektorem pěveckých tříd při petrohradské divadelní akademii. Po následujících 16 let zcela rezignoval na komponování oper. V roce 1869 se přesunul do Paříže, kde jeho opera Une folie à Rome dosáhla 77 představení.
Zemřel v Coneglianu 10. prosince 1877.
Kromě 19 oper (včetně čtyř komponovaných ve spolupráci se svým bratrem) je autorem šesti mší a řady dalších vokálních děl. Na výzvu Giuseppe Verdiho přispěl sekvencí Recordare Jesu do mše na počest Rossiniho. V roce 1870 vytvořil pro Cremonu pasticcio obsahující skladby Carla Pedrottiho, Antonia Cagnoniho, Amilcare Ponchielliho, Giovanni Paciniho, Laura Rossiho a Alberta Mazzucata.
Jeho synovec, Luigi Ricci-Stolz, také zvaný Luigino (1852-1906) se stal rovněž hudebním skladatelem.