| Ezop | |
|---|---|
 | |
| Narození | 620 př. n. l. Mesembria (Pontus) |
| Úmrtí | 564 př. n. l. (ve věku 55–56 let) Delfy |
| Povolání | bajkář, mytograf, filozof a spisovatel |
| Významná díla | Ezopovy bajky |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ezop (řecky Αἴσωπος, Aisópos) je považován za zakladatele řecké bajky a patří dodnes k nejznámějším bajkařům. Působil v Řecku asi v 6. století př. n. l. Pocházel údajně z Malé Asie, žil v Athénách a na ostrově Samos.
O jeho životě není mnoho známo. Narodil se pravděpodobně jako otrok thráckého nebo fryžského původu. Po propuštění z otroctví hodně cestoval. Procestoval Řecko, Babylonii a Egypt. Některé zdroje uvádějí, že byl po celý život velmi nemocen, jiné, že byl mrzák a fyzicky chorý.
Podle pověsti byl Ezop křivě obžalován ze svatokrádeže a v Delfách odsouzen k smrti. Údajně byl shozen ze skály do propasti.
Své bajky přednášel ústně. Šlo o krátké prozaické příběhy se stručným dějem, v nichž vystupovala ustálená skupina postav, zvláště zvířata a rostliny, které přebírají lidské vlastnosti a stávají se typem, nositelem konkrétního charakteru. Mnohdy se objevují také skuteční lidé a postavy řeckých bohů, častý je dialog, který dává bajkám spád, posiluje dramatičnost a dynamiku příběhů. Bajky obsahují na konci didaktické poučení. Ezopova tvorba se stala postupem času známou po celém světě (např. O silném lvu, O pyšném orlu, O chytré lišce aj.).
Teprve ve 3. století př. n. l. byly Ezopovy bajky písemně zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby (Demétrios Falerón, autorem latinského, veršovaného textu je Phaedrus).
Na Ezopovu tvorbu navázali pozdější bajkaři jako třeba Jean de La Fontaine nebo Ivan Andrejevič Krylov.
.jpg)
Jedna z nejznámějších legend o životě Ezopa[1] vypráví , jak se Ezopův pán Xanthos vsadil o všechno své bohatství, že vypije moře. Druhého dne, když se probudil, uvědomil si svůj omyl a povolal k sobě Ezopa. Ezop byl prý velmi moudrý, sečtělý a nápaditý člověk. Hned vymyslel, jak svému pánovi pomoci. V určenou dobu oba sešli na mořské pobřeží, kde už čekal dav lidí, zvědavých na to, jak Ezopův pán splní svou část sázky - vypije moře. Ezop před ně předstoupil a řekl, že jeho pán klidně celé moře vypije, ale musí to být skutečně jenom to moře. Všechny řeky i jezera, která stékají do moře, musí nejprve zmizet, jinak nebude jeho pán schopen splnit to, co řekl. A protože nikdo nevěděl, jak nechat zmizet všechny řeky a jezera, ze sázky sešlo a Ezopův pán si mohl ponechat svůj majetek.
Ezop takto pomohl svému pánovi vícekrát. Když lid ostrova Samos prosil Xantha, aby rozluštil znamení věštby, Xanthos si nevěděl rady a chtěl spáchat sebevraždu. Ezop toto znamení vysvětlil místo svého pána, zachránil mu tak život a byl propuštěn na svobodu.[2][p 1]
V českém prostředí byly antické bajky známy od středověku, objevují se již ve 14. století v krátké podobě exempel[3], nebo např. v Prostějovském sborníku z 16. století. Roku 1791 vydal Václav Matěj Kramerius Ezopovy básně, později Václav Rodomil Kramerius překlad pod názvem Obnovený Ezop. V roce 1816 vydal Martin Neureutter Ezopovy bajky pod názvem Ezopowy básně pro mládež : Podle rozličných básnířů sebrané a vypracowané od A. G. Maißnera. Spis do češtiny přeložil Ignác SSießler[4] (Hynek Jan Šiessler). (Maißner měl funkci redaktora a SSießler překladatele do češtiny.)
Z novějších překladů připomínáme překlady Rudolfa Kuthana, které byly vydány pod názvem Ezopovy bajky (Praha: Česká graf. unie, 1941), Ezop (Červený Kostelec: Doležalovo nakl., 1944), Ezopovy bajky (Praha: Mladá fronta, 1975), Svět ezopských bajek (Rudolf Kuthan, Václav Bahník, Jiří Valeš; Praha: Svoboda, 1976) a Pavlem Šrutem převyprávěné a ilustracemi Miloslava Jágra doplněné Ezopovy bajky (Praha: Albatros, 1998). Šrutova práce byla pozitivně hodnocena odbornou obcí, bývá označována jako první vskutku moderní adaptace Ezopa pro dětského čtenáře v českém prostředí. Přebásnění Jiřího Koláře bylo vydáno pod názvem Ezop (Ostrava: Knižní expres, 2000). Dalším převyprávěním je kniha Josefa Lady i s autorovými obrázky (Český Těšín: Albatros, 2002)
Mezi nejpopulárnější Ezopovy bajky patří:[5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ezop na Wikimedia Commons 
Autor Ezop ve Wikizdrojích Encyklopedické heslo Aisópos v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Osoba Ezop ve Wikicitátech
