Expedice 66 | |
---|---|
![]() | |
Údaje o expedici | |
Na stanici | ISS |
Loď | Sojuz MS-19 SpaceX Crew-3 |
Členů expedice | 7 |
Datum zahájení | 17. října 2021, 01:14 UTC |
Trvání | 164 dní, 10 hodin, 7 minut |
Datum ukončení | 30. března 2022, 07:21 UTC |
Hostitelé | Anton Škaplerov Pjotr Dubrov Mark Vande Hei Raja Chari Thomas Marshburn Matthias Maurer Kayla Barronová |
Přijaté návštěvy | SpaceX Crew-2 (z předchozí expedice) Sojuz MS-20 Sojuz MS-21 (do následující expedice) |
Zásobovací lodě | Progress MS-17 Cygnus NG-16 Progress MS-18 Progress M-UM/Pričal SpaceX CRS-24 Progress MS-19 Cygnus NG-17 |
Počet výstupů do vesmíru | 4 |
Délka výstupů do vesmíru | 27 hodin a 31 minut |
Pjotr Dubrov, Mark Vande Hei[p. 1] | |
Přechod z | Expedice 65 |
Délka letu | 355 dní |
Odlet ze stanice | 30. března 2022 |
Přistávací loď | Sojuz MS-19 |
Robert Kimbrough, Katherine McArthurová, Akihiko Hošide, Thomas Pesquet | |
Přechod z | Expedice 65 |
Délka letu | 200 dní |
z toho na stanici | 198 dní |
Odlet ze stanice | 8. listopadu 2021 |
Přistávací loď | SpaceX Crew-2 |
Anton Škaplerov[p. 2] | |
Startovací loď | Sojuz MS-19 |
Spojení se stanicí | 5. října 2021 |
Délka letu | 176 dní |
z toho na stanici | 176 dní |
Odlet ze stanice | 30. března 2022 |
Přistávací loď | Sojuz MS-19 |
Raja Chari, Thomas Marshburn, Matthias Maurer, Kayla Barronová | |
Startovací loď | SpaceX Crew-3 |
Spojení se stanicí | 11. listopadu 2021 |
Délka letu | 176 dní |
z toho na stanici | 174 dní |
Přechod do | Expedice 67 |
Alexandr Misurkin, Jusaku Maezawa, Jozo Hirano | |
Startovací loď | Sojuz MS-20 |
Spojení se stanicí | 8. prosince 2021 |
Délka letu | 12 dní |
z toho na stanici | 11 dní |
Odlet ze stanice | 19. prosince 2021 |
Přistávací loď | Sojuz MS-20 |
Oleg Artěmjev, Denis Matvějev, Sergej Korsakov | |
Startovací loď | Sojuz MS-21 |
Spojení se stanicí | 18. března 2022 |
z toho na stanici | 195 dní |
Přechod do | Expedice 67 |
Fotografie posádky | |
![]() | |
Zleva: Chari, Marshburn, Maurer, Škaplerov, Dubrov, Barronová, Vande Hei. | |
Navigace | |
Předchozí Expedice 65 Následující Expedice 67 |
Expedice 66 byla šedesátá šestá dlouhodobá mise k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Začala 17. října 2021 v okamžiku odpojení Sojuzu MS-18 a skončila s odpojením Sojuzu MS-19 při návratu zpět na Zemi 30. března 2022.
Expedice 66 začala 17. října 2021, 01:14:05 UTC, kdy se od ISS odpojila loď Sojuz MS-18[1] se členem dlouhodobé Expedice 65 Olegem Novickým a dvěma ruskými účastníky kosmického letu, kteří na stanici přiletěli o 12 dní dříve v Sojuzu MS-19 kvůli natáčení ruského filmu Vyzov (rusky Вызов; doslovně Výzva), Klimem Šipenkem a Julijí Peresildovou.
Velitelem ISS byl v okamžiku zahájení Expedice 66 Thomas Pesquet a na stanici včetně něj pobývalo celkem 7 kosmonautů a astronautů. Z nich dva – Pjotr Dubrov a Mark Vande Hei – přiletěli 9. dubna 2021 v Sojuzu MS-18 společně s Novickým, absolvovali celou Expedici 65 a přešli do Expedice 66. Na Zemi by se měli vrátit na konci března 2022 v Sojuzu MS-19. Další čtyři – Robert Kimbrough, Katherine McArthurová, Akihiko Hošide a Thomas Pesquet – se v lodi SpaceX Crew-2 k ISS připojili 24. dubna 2021, stali se členy Expedice 65 a stanici opustili 8. listopadu, ještě před příletem lodi SpaceX Crew-3 s nástupnickou posádkou amerického segmentu. Sedmým kosmonautem na palubě byl při zahájení Expedice 66 Anton Škaplerov, který na stanici přiletěl 5. října 2021 v Sojuzu MS-19. Škaplerov 6. listopadu, před odletem SpaceX Crew-2, převzal od Pesqueta klíč od stanice a s ním i velení.[2] Na Zemi se vrátil na konci Expedice 66 společně s Dubrovem a Vande Heiem v Sojuzu MS-19.
Po svém příletu 11. listopadu 2021 v lodi SpaceX Crew-3 se členy dlouhodobé posádky stali astronauti Raja Chari, Thomas Marshburn, Matthias Maurer a Kayla Barronová.
Během trvání Expedice 66 na ISS přiletěla v lodi Sojuz MS-21 ruská část další dlouhodobé Expedice 67. Tvoří ji Oleg Artěmjev, Denis Matvějev a Sergej Korsakov. Spojení lodi se stanicí připadlo na 18. března 2022, pouhé 3 hodiny po startu. Loď jako vůbec první připojila k novému spojovacímu modulu Pričal.
Anton Škaplerov předal několik hodin před svým odletem, 29. března 2022 v 13.45 UTC funkci velitele ISS a klíč od stanice svému nástupci Thomasi Marshburnovi.[3][4]
Expedice 66 skončila formálně okamžikem, kdy se od stanice odpojil Sojuz MS-19, tedy 30. března 2022 v 11:28 UTC.[5] V tu chvíli byli na palubě stanice kromě velitele Thomase Marshburna také Raja Chari, Matthias Maurer a Kyala Barronová s plánovaným návratem na Zemi o několik týdnů později, a Oleg Artěmjev, Denis Matvějev a Sergej Korsakov jako ruská část navazující Expedice 67.
kosmonaut/astronaut | loď | 17. října – 8. listopadu 2021 | 8. – 11. listopadu | 11. listopadu 2021 – 18. března 2022 | 18. – 30. března 2022 |
---|---|---|---|---|---|
![]() |
Crew-2 | velitel ISS[p. 3] | |||
![]() |
Crew-2 | ||||
![]() |
Crew-2 | ||||
![]() |
Crew-2 | ||||
![]() |
MS-19 | velitel ISS[p. 3] | velitel ISS | velitel ISS[p. 4] | |
![]() |
MS-18 | ||||
![]() |
MS-18 | ||||
![]() |
Crew-3 | ||||
![]() |
Crew-3 | [p. 4] | |||
![]() |
Crew-3 | ||||
![]() |
Crew-3 | ||||
![]() |
MS-21 | ||||
![]() |
MS-21 | ||||
![]() |
MS-21 | ||||
![]() |
MS-20 | 《8. – 19. prosince 2021》 | |||
![]() |
MS-20 | 《8. – 19. prosince 2021》 | |||
![]() |
MS-20 | 《8. – 19. prosince 2021》 |
Legenda:
《 》členové návštěvní mise Sojuz MS-20
(V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.)
Během Expedice 66 měly na palubu ISS zavítat podle plánu také dvě krátkodobé návštěvní mise. První z nich se v lodi Sojuz MS-20 ke stanci připojila 8. prosince 2021 v 13:40:44 UTC[6] a tvořil ji profesionální kosmonaut Alexandr Misurkin a dva japonští vesmírní turisté Jusaku Maezawa a Jozo Hirano. Maezawa, jinak zakladatel online obchodu s oblečením ZOZO, během letu plnil seznam 100 položek ze seznamu úkolů, který si vypracoval před odletem i s pomocí veřejnosti.[7] O své zkušenosti se dělil na svém YouTube kanálu[8] prostřednictvím videí, která pořizoval Hirano. Oba se také zapojili výzkumu lidského zdraví pro Translační výzkumný institut pro vesmírné zdraví (TRISH) při Baylor College of Medicine v Houstonu. Studie zahrnovala sběr údajů z elektrokardiogramu (EKG), účast v sérii kognitivních testů a používání přenosného zařízení ke sběru údajů o zraku.[9] Zkoumali také, jak mikrogravitace ovlivňuje způsob proudění krve z končetin do hlavy.[10] Posádka se od stanice se svou lodí odpojila 19. prosince 2021 v 23:50:30 UTC a po brzdicím manévru (zapálení motoru 20. prosince 2021 v 02:18:56 UTC)[11] přistál v Kazachstánu v 03:13 UTC. Šlo o již 20. návštěvní misi k ISS v lodích Sojuz a 8. zajištěnou společností Space Adventures.
Podle původních plánů měla během Expedice 66 na stanici zavítat ještě posádka prvního letu lodi Crew Dragon pro společnost Axiom Space, která plánuje v dalších letech u ISS vybudovat zvláštní orbitální segment určený k soustavnému využívání vesmírnými turisty. Osmidenní pobyt pod označením Axiom Mission 1 (Ax-1) měli od 21. února 2022[12] absolvovat zkušený astronaut Michael López-Alegría a tři turisté, Larry Connor, Mark Pathy a Ejtan Stibbe. V prosinci 2021 však byl oznámen odklad jejich startu na 28. února 2022[13] a v lednu 2022 další posun na 31. března 2022,[14] tedy za předpokládané datum konce Expedice 66.
První dny Expedice 66 byly ve znamení příprav na návrat posádky mise SpaceX Crew-2 na Zemi, včetně nakládání materiálu a vybavení i osobních věcí do lodi Crew Dragon Endeavour. Odlet se uskuteční počátkem listopadu, několik dní po příletu posádky lodi SpaceX Crew-3, jejíž start je naplánován na 31. října 2021.
Uskutečnil se také přesun nákladní lodi Progress MS-17 mezi spojovacími porty Poisk zenith a Nauka nadir. Loď se od stanice odpojila 20. října 2021 ve 23:42:27 UTC[15] a sérií manévrů se vzdálila až na 185 kilometrů a po několika desítkách samostatného letu a přibližovací proceduře se připojila k modulu Nauka 22. října v 04:21:07 UTC.[16] Neobvyklé dlouhé trvání přesunu mezi porty bylo vysvětleno potřebou ruských letových dispečerů nakonfigurovat systémy Nauky pro přijetí lodi Progress, Loď se během těchto prací stáhla do bezpečné vzdálenosti. Progress MS-17 (NASA používá označení Progress 78) bude po připojení zapojen do kontroly těsnosti palivových potrubí modulu Nauka, která je nezbytná předtím, než budou jeho trysky poprvé použity k úpravě orientace stanice.
Oproti původnímu plánu, který počítal s několikadenním společným pobytem posádek lodí SpaceX Crew-2 a SpaceX Crew-3 kvůli optimálnímu předání činností na palubě stanice, nakonec SpaceX Crew-2 odletěla 8. listopadu 2021, před příletem další posádky. Tu na Zemi zdrželo počasí[17] a drobný zdravotní problém jednoho z jejích členů.[18] Situaci navíc komplikovalo, že se loď Endeavour blížila ke konci 210denní doby, pro kterou jsou Crew Dragony certifikovány k bezpečnému provozu. Posádku ISS tak po tři dny tvořili jen tři lidé – Anton Škaplerov, Pjotr Dubrov a Mark Vande Hei. Loď SpaceX Crew-3 se třemi americkými a jedním německým členem Expedice 66 k ISS dorazila 11. listopadu.
Pouhých šest hodin před jejím startem byl proveden orbitální manévr, při němž se na 361 sekund zažehly motory lodi Progress MS-18 zakotvené na zádi stanice. ISS tak obdržela impuls 0,7 m/s, který zvýšil její dráhu o 1,2 km.[19] Manévr byl reakcí na riziko srážky s troskami po čínském testu protisatelitních zbraní v roce 2007, které byly původně součástí čínské meteorologické družice Fengyun-1C, od roku 2002 nefunkční.[20] Díky provedenému mimořádnému manévru mohlo být zrušeno zvýšení dráhy plánované původně na 16. listopad.[21]
Kompletní sedmičlenná posádka pak musela už po několika dnech, 15. listopadu 2021 znovu čelit ohrožení vesmírným odpadem, tentokrát ruským a týž den vzniklým.[22] Protože po jejich odhalení nebyl dostatek času připravit a uskutečnit další orbitální manévr, aby se stanice ohrožujícím předmětům vyhnula, byli astronauti a kosmonauti kolem 07:00 UTC vyzváni k uzavření průchodů do všech postranních modulů ISS a k ukrytí ve svých dopravních kosmických lodích, aby byli schopni vrátit se v případě poškození stanice na Zemi. Zůstali v nich asi dvě hodiny, stanice však i nadále prolétala oblakem trosek nebo v jeho blízkosti každých 90 minut.[23][24] Téhož dne odpoledne informovalo americké velitelství pro vojenské operace ve vesmíru U. S. Space Command, že mrak asi 1500 sledovatelných kusů a možná až stovek tisíc malých úlomků vznikl při testu protisatelitní zbraně, kterou Rusko ráno, kolem 02:45 UTC sestřelilo starou vojenskou družici ze sovětské éry, označovanou jako Kosmos 1408.[25] Fragmenty zůstanou na oběžné dráze roky a potenciálně i desetiletí, „představují značné riziko pro posádku Mezinárodní vesmírné stanice a další lidské vesmírné lety, stejně jako satelity mnoha zemí,“ uvedlo ve svém prohlášení Space Command.[26] Ned Price, mluvčí amerického ministerstva zahraničí, označil ruský protisatelitní test za nebezpečný, lehkomyslný a nezodpovědný,[24][27] ruský krok odsoudil také ředitel NASA Bill Nelson.[22] Z ruské strany se k události bezprostředně vyjádřil Anton Škaplerov, ruský velitel vesmírné stanice, když v pondělí odpoledne tweetoval: „Přátelé, u nás je všechno normální! Pokračujeme v práci podle programu.“[28] Až více než o den později vydalo oficiální zprávu ruské ministerstvo obrany, když ústy ministra Sergeje Šojgu potvrdilo úspěšný test protisatelitního systému s tím, že úlomky nepředstavují žádnou hrozbu pro kosmické aktivity.[29] Plný provoz stanice byl obnoven v ranních hodinách 17. listopadu 2021.[30]
Také na konci listopadu bylo na stanici rušno. Nejprve 20. listopadu odletěla zásobovací loď Cygnus NG-16,[31] 25. listopadu ji následovala ruská loď Progress MS-17[32] a o další den později se na její místo připojil modul Pričal, který ke stanici dopravila upravená nákladní loď Progress M-UM.[33] Na 30. listopadu pak byl naplánován výstup do volného prostoru z amerického segmentu, při němž astronauti Thomas Marshburn a Kayla Barronová měli vyměnit komunikační anténu v radiovém pásmu S, používanou pro přenos hlasu a dat na Zemi.[34][35] Vzhledem k možnému ohrožení stanice troskami kosmických těles, zjištěnému 29. listopadu 2021 večer (amerického času), byl výstup odložen.[36] Odehrál se 2. prosince, se začátkem v 11:15 UTC a ukončením v 17:47 UTC, trval tedy 6 hodin a 32 minut. Marshburn a Barronová s pomocí robotické ruky Canadarm2, kterou z vnitřku stanice ovládali astronaut Matthias Maurer a Raja Chari, odmontovali původní anténu a namontovali na její místo novou. Vzhledem k náskoku oproti časovému plánu stihli provést ještě několik drobnějších úkonů jako přípravu k pracím naplánovaným pro další výstupy.[37] O den později, 3. prosince 2021 v 07:58 UTC, provedli specialisté řídicího střediska mise neplánovanou korekci oběžné dráhy ISS, aby se stanice fragmentu stupně americké nosné rakety Pegasus, vypuštěné z USA v roce 1994. Kvůli manévru byly na 160,9 sekundy spuštěny motory nákladní lodi Progress MS-18, což udělilo stanici impuls –0,3 m/s, takže se její orbitální výška nad Zemí snížila zhruba o 310 metrů.[38]
Vánoce přinesly do běžného provozu na stanici další vlnu změn. Nejprve 19. prosince 2021 po jedenácti dnech odletěl Sojuz MS-20 s návštěvní posádkou se dvěma japonskými vesmírnými turisty.[11] O tři dny později se ráno k modulu Harmony připojila nákladní loď Cargo Dragon na misi SpaceX CRS-24[39] a týž den večer se naopak od modulu Pričal odpojil přístrojový úsek Progress M-UM, který 26. listopadu modul ke stanici dopravil.[40] A 24. prosince v 01:18:00 UTC byl proveden orbitální manévr, při němž motory lodi Progress MS-18 pracovaly 544 sekund a dosažená hodnota impulsu –1,02 m/s snížila oběžnou dráhu ISS o 1,89 km [41] Účelem manévru bylo vytvořit počáteční balistické podmínky před vypuštěním pilotované kosmické lodi Sojuz MS-21. Stejně byla odůvodněna také další korekce dráhy provedená Progressem MS-18, jehož motory se 12. ledna 2022 v 18:24 UTC zapálily na 395 sekund a impulsem 0,73 m/s pro změnu zvýšily dráhu stanice o 1,2 km.[42]
O týden později, 19. ledna 2022, uskutečnili oba ruští členové expedice výstup do volného prostoru za účelem dokončení integrace nového modulu Pričal s modulem Nauka a tím i s celou stanicí. Anton Škaplerov s Pjotrem Dubrovem oba moduly propojili napájecími i datovými kabely a nainstalovali na ně zábradlí, na Pričal navíc umístili televizní kameru, antény pro setkání a dokovací terče.[43][44] Výstup byl zahájen otevřením průlezu ve 12:17 UTC a ukončen jeho uzavřením v 19:28 UTC, trval tedy 7 hodin a 11 minut.
O dva dny později než podle původního plánu[45][46] se 8. února 2022 uskutečnila další, tentokrát už 315. korekce dráhy stanice, z toho 166. pomocí lodi Progress. Motory lodi Progress MS-18 připojené na zádi modulu Zvezda (a tedy i celé stanice) se zapálily v 07:56 UTC a pracovaly 142,3 sekundy. Udělený impuls 0,26 m/s zvýšil dráhu ISS o 0,45 km, podle Roskosmosu kvůli vytvoření balistických podmínky před blížícím se vypuštěním a příletem lodi Sojuz MS-21 a odpojením a přistáním lodi Sojuz MS-19.[5] Vedle toho bylo z ruské strany oznámeno, na žádost NASA – kvůli zajištění podmínek pro americké experimenty – se sníží průměrná orbitální výška ISS ze 419 na 416 kilometrů a bude na této úrovni v příštích letech dlouhodobě udržována.[47] Do konce expedice však byly naplánovány ještě další dvě korekce. První byla provedena 26. února 2022 v 01:22 UTC, kdy Progress MS-18 spuštěním motorů na 9 minut a 1,4 sekundy dodal stanici specifický impuls 0,8 m/s a zvýšil tak průměrnou výšku oběžné dráhy ISS o 1,3 km na 418,1 km.[48] Druhá se uskutečnila 11. března v 19:35 UTC, kdy zážeh o délce 320 sekund se specifickým impulsem 0,52 m/s dále zvedl dráhu stanice o 850 metrů.[49]
Mark Vande Hei 15. března 2022 v 16:25 UTC překonal americký rekord v délce jednotlivého kosmického letu, který od roku 2016 patřil astronautu Scottu Kellymu (340 dní, 8 hodin, 43 minut). Vande Hei se navíc spolu s Pjotrem Dubrovem zařadí s 355 dny na sdílené 5. místo v seznamu nejdelších jednotlivých letů v historii.
Kayla Barronová a Raja Chari uskutečnili 15. března 2022 od 12:12 do 19:06 UTC výstup do volného prostoru, při kterém provedli přípravné práce k umístění dalšího z nových solárních panelů iROSA na ITS-S4 (část S4 příhradového nosníku). Výstup o délce 6 hodin a 54 minut byl zrcadlovou kopií výstupu, při kterém byla 12. září 2021, během Expedice 65, podobně upravena část P4 na druhé straně nosníku.[50] Chari se zúčastnil také dalšího výstupu 23. března od 12:32 UTC. Spolu s Matthiasem Maurerem instalovali hadice na modul radiátorového ventilu, kterým prochází čpavek do radiátorů stanice kvůli udržování správné teploty systémů. Dále připojili napájecí a datový kabel na vědeckou plošinu Bartolomeo modulu Columbus, vyměnili externí kameru na příhradovém nosníku a provedli několik dalších úkonů k modernizaci hardwaru stanice. Chariho druhý a Maurerův první výstup do volného prostoru trval 6 hodin a 54 minut a skončil v 19:26 UTC.[51] Až později vyšlo najevo, že před koncem výstupu se uvnitř Maurerovy helmy náhle objevila přebytečná voda a pokryla tenkým filmem polovinu jejího hledí. Protože byla podobná závada v ještě větší míře zaznamenána už v roce 2013, byl skafandr v srpnu 2022 lodí SpaceX CRS-25 převezen na Zemi a podroben zevrubné analýze.[52]
ISS měla na začátku Expedice 66 celkem 9 portů umožňujících připojení jiného kosmického tělesa:
Přední port modulu Nauka bude během Expedice 67 osazen přechodovou komorou, dosud připevněnou k modulu Rassvet.
Okamžikem připojení modulu Pričal (26. listopadu 2021) jím byl natrvalo obsazen spodní port modulu Nauka. Po integraci do systémů stanice modul nabídne celkem 5 nových portů pro připojování kosmických lodí nebo dalších modulů, a to ve všech směrech kromě směru od Země (Pričal zenith), přes který je připojen k modulu Nauka.
Při zahájení Expedice 66, kterým byl okamžik odpojení lodi Sojuz MS-18 od stanice, byly k ISS připojeny 2 pilotované a 2 nákladní kosmické lodi. Během trvání mise již k ISS přiletěly nákladní lodě Progress MS-18 a SpaceX CRS-24, upravená verze Progress M-UM, která byla nosičem nového modulu Pričal, a v rozmezí dvou dnů v polovině února také lodě Progress MS-19 a Cygnus NG-17. Ke stanici již také dorazily lodě s posádkou Space Crew-3, Sojuz MS-20 a Sojuz MS-21. Následující tabulka shrnuje již uskutečněné a plánované[53] pohyby kosmických lodí (přílety, odlety a přesuny mezi připojovacími porty ISS) po dobu trvání expedice, která se podle plánu završí na konci března 2022, v okamžiku odpojení lodi Sojuz MS-19 od stanice.
port | Harmony forward | Harmony zenith | Harmony nadir | Unity nadir | Rassvet nadir | Poisk zenith | Nauka nadir | Zvezda aft | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
(stav) | SpaceX Crew-2 | Cygnus NG-16 | Sojuz MS-19 | Progress MS-17 | Sojuz MS-18 | ||||
17. října 2021 | odlet | Sojuz MS-18 | |||||||
Konec Expedice 65 a začátek Expedice 66 – 17. října 2021 v 01:14 UTC (odpojení Sojuzu MS-18 od stanice) | |||||||||
20. října 2021[p. 5] | přesun | <- Progress MS-17 | Progress MS-17 <- | ||||||
30. října 2021 | přílet | Progress MS-18 | |||||||
8. listopadu 2021 | odlet | Space X Crew-2 | |||||||
(stav) | |||||||||
11. listopadu 2021 | přílet | SpaceX Crew-3 | |||||||
20. listopadu 2021 | odlet | Cygnus NG-16 | |||||||
25. listopadu 2021 | odlet | Progress MS-17 | |||||||
26. listopadu 2021 | přílet | Progress M-UM[p. 6] | |||||||
8. prosince.2021 | přílet | Sojuz MS-20 | |||||||
19. prosince 2021 | odlet | Sojuz MS-20 | |||||||
22. prosince 2021 | přílet | SpaceX CRS-24 | |||||||
22. prosince 2021 | odlet | Progress M-UM | |||||||
(stav) | Pričal nadir[p. 7] | ||||||||
23. ledna 2022 | odlet | SpaceX CRS-24 | |||||||
17. února 2022 | přílet | Progress MS-19 | |||||||
21. února 2022 | přílet | Cygnus NG-17 | |||||||
18. března 2022 | přílet | Sojuz MS-21 | |||||||
30. března 2022 | odlet | Sojuz MS-19 | |||||||
Konec Expedice 66 a začátek Expedice 67 – 30. března 2022 v 07:28 UTC (odpojení Sojuzu MS-19 od stanice) | |||||||||
(stav) | SpaceX Crew-3 | Cygnus NG-17 | Progress MS-19 | Sojuz MS-21 | Progress MS-18 |
Legenda:
-> označuje směr přesunu lodi k jinému portu
kurzívou jsou uvedeny plánované události