Donald McCullin (* 9. října1935, Londýn, Anglie) je britskýfotožurnalista známý zejména svými válečnými fotografiemi a obrázky městských nepokojů. Jeho fotožurnalistická kariéra odstartovala v roce 1959, kdy se začal specializovat na spodní vrstvy společnosti, nezaměstnané, utiskované a chudé.
Život a dílo
Narodil se v chudé londýnské čtvrti East End. Měl talent pro kresby všeho druhu, ve třinácti letech dostal stipendium, po dvou letech po smrti otce však musel uměleckou školu opustit a vrátit se zpátky na ulici.[1]
McCullin absolvoval vojenskou službu u RAF, které ho v roce 1956 přiřadilo do oblasti Suezské krize. Pracoval jako asistent fotografa výzvědné čety v Egyptě, ve východní Africe a na Kypru. Nepodařilo se mu složit písemné zkoušky z teorie, aby se stal fotografem u RAF, a tak musel strávit svou službu v temné komoře.[4][5]
Uvědomil si sílu fotografie a koupil si Rolleicord za 32 liber. Jeho snímky londýnského gangu pak otiskl deník The Observer.[6]
Mezi lety 1966 a 1984 pracoval jako korespondent pro časopis Sunday Times, zaznamenával ekologické a člověkem způsobené katastrofy, jako i válečné zóny a africké oběti epidemie AIDS. Velmi ceněny jsou McCullinovy autentické, drsné a pravdu ukazující snímky z Vietnamské války a Irského konfliktu.[1][5]
Donald McCullin si brzy navykl na lidskou bolest i smrt kolem sebe. Podobně jako televize vysílala přímo z místa činu, tak se ani fotograf nerozpakoval fotografovat zblízka týrání, popravy nebo vraždění. McCullin s otevřenou bezprostředností zachycoval strach, smrt a dopady obyčejného hladu na člověka v Kambodži, Kongu, Indii, Bengálsku nebo Salvadoru.[7] Jeho dílo bylo považováno za tak silné a evokující, že mu v roce 1982 britská vláda odmítla udělit novinářský průkaz na dokumentaci falklandské války.[8][9]
V roce 1968 mu zachránil život jeho fotoaparát Nikon, když se o něj zastavila střela.[10]
Vyrůstal jsem v absolutní nevědomosti, chudobě a náboženském fanatismu, což pro mě bylo velkou zátěží v celém mém životě. Je tu však ještě jed, který nezmizí, dokud se mi jej nepodaří vyhnat.
Jsem zapřisáhlý ateista, dokud se neocitnu v závažných případech. Potom rychle padnu na kolena, aspoň v mysli, když ne doslova, a říkám: „Prosím, Bože, pomoz mi z toho.“
Byl jsem manipulován, a sám jsem manipuloval s ostatními, nahráváním jejich reakcí na utrpení a neštěstí. Takže je vina v obou směrech: provinění, protože nepraktikuji náboženství, provinění, protože jsem byl schopen odejít, zatímco jeden muž umíral hladem nebo zastřelil jiného muže. Jsem vyčerpaný svou vinou, unavený tím pořád si říkat: „Nezabil jsem toho muže na fotografii, nevyhladověl jsem to dítě.“ To je ten důvod, proč chci fotografovat krajiny a květiny. Odsuzuji sám sebe k míru.[11]
Publikace
The Destruction Business. [s.l.]: Open Gate Books, 1971.
Všimne si někdo něčeho? (Is Anyone Taking Any Notice?). [s.l.]: MIT Press, 1973.
Anton Wallich-Clifford & Don McCullin. No Fixed Abode. [s.l.]: Macmillan, 1974.
Homecoming. [s.l.]: Macmillan, 1979.
Jonathan Dimbleby & Don McCullin. The Palestinians. [s.l.]: Quartet Books, 1980. ISBN0-7043-3322-8.
Hearts of Darkness: Photographs by Don McCullin. [s.l.]: Secker and Warburg, 1980.
Beirut: A City in Crisis. [s.l.]: New English Library, 1983. ISBN0450060373.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Don McCullin na anglické Wikipedii.
↑ ab Archivovaná kopie. www.xpozice.cz [online]. [cit. 2009-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-06.
↑ŠIMÁNEK, Vít. Romové v české fotografii od 60. let 20. století do současnosti, Magisterská teoretická diplomová práce [online]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Institut tvůrčí fotografie, září 2003 [cit. 2009-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-15.
↑THE INMAN FOUNDATION, AUSTIN, TEXAS. DDD - David Douglas Duncan, Our latest Life photographer [online]. Austin: Harry Ransom Center, The University of Texas at Austin [cit. 2009-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-18. (anglicky)
↑Leo Benedictus, "Don McCullin's best shot", Guardian (London), 29. března2007. A shortened version of this interview, omitting this material, appears here.
↑ abEDEMARIAM, Aida. The human factor (interview) [online]. 2005-08-25. Dostupné online.
↑PERES, Michael R.; OSTERMAN, Mark; ROMER, Grant B.; LOPEZ, J. Tomas. The Concise Focal Encyclopedia of Photography [online]. Focal Press, 2008. ISBN024080998X.
↑KOZÁKOVÁ, Soňa. Krásné zobrazení ošklivého, Válečná fotografie, Bakalářská diplomová práce [online]. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2008 [cit. 2009-03-31]. Dostupné online.
↑MORRIS, Roderick. Don McCullin's Harrowing Images of War [online]. 1997-10-30 [cit. 2009-03-31]. Dostupné v archivu.
↑Don McCullin [online]. Victoria and Albert Museum [cit. 2007-03-31]. (Exploring Photography). Dostupné online.
↑MCCULLIN, Donald, Lewis Chester. Unreasonable Behaviour, An Autobiography. [s.l.]: Vintage Books, 2002. Dostupné online. ISBN9780099437765. S. 137–138.
↑ Horvatland - Frank Horvat Photography: Entre Vues - Don McCullin. www.horvatland.com [online]. [cit. 2009-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-26.
(anglicky) BARRELL, Tony. There’s no place like home [online]. The Times, 2007-10-14 [cit. 2007-11-08]. (Arts and Entertainment). Dostupné online. (English)
.jpg)
multimediální obsah na Commons
