Deflektivizace je vývojová tendence ve flektivním jazyce, která obecně nebo ve vztahu k některým typům výrazů směřuje ke zjednodušování a omezení ohýbání, tedy k používání formulací se základním, neohýbaným tvarem slova a k používání dosud ohebných (flektivních) slov jako nesklonných a k omezování počtu tvarů. Mezi příčiny patří například dlouhodobý vývoj přístupu k přejatým slovům a zvýšení respektu k podobě a používání slova v původním jazyce, inspirace gramatikou méně flektivních a neflektivních jazyků, reakce jazykové komunity na změnu stylové příznačnosti ohýbaných či neohýbaných tvarů a vzájemné ovlivňování stylových vrstev jazyka, snaha o vyšší srozumitelnost textu a snazší vyhledávání pojmů a jmen, pokles jazykové kultury, větší vliv a důležitost mluvených stylů, desintelektualizace spisovného jazyka a oslabení a uvolňování komunikačních norem, filologická nevzdělanost veřejných mluvčích atd. V mnoha flektivních jazycích sílí deflektivizační tendence zejména pod gramatickým a lexikálním vlivem angličtiny.

Čeština byla bohatostí tvarů slov nejrozvinutější ve 14. století, od té doby zanikly některé minulé časy, ustoupilo užívání dvojného čísla, přechodníků, sémantických pádů, např. genitivu negativního (nemám vody) a partitivního (nalej vody), rozdílu mezi lokativem (na hradě) a propozitivem (o hradu), apokop (tys, udělals) atd. a tvarů ubývá.[1] Byla omezena palatalizace, tedy změny tvaroslovného základu při ohýbání slov, například u slov přejatých z latiny. V některých jazycích (polština, ruština, srbochorvatština, slovenština) byly v průběhu vývoje unifikovány substantivní koncovky všech rodů, v češtině je tato tendence zatím jen v nespisovné rovině (s pánama, ženama, hradama, kostma, strojema, dětma), integrace s běžnějšími typy vzorů probíhá i u některých číslovek (třech, čtyřech místo tří, čtyř, šestiseti místo šesti set atd.). Genitiv vytlačuje některé další tvary (velkoobchod potravin, šaty babičky). Čeština bývá považována za nejflektivnější ze slovanských jazyků.[2]

Deflektizační jevy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. Václav Cvrček: Co jsou vlastně jazykové „chyby“? (Jazykové „problémy“, které je třeba „řešit“, aneb co jsou vlastně jazykové „chyby“?) Archivováno 30. 10. 2013 na Wayback Machine., Vesmír 87, 729, 2008/10
  2. Oldřich Uličný: K deflektivizačním tendencím ve slovanských jazycích. / In: Česká slavistika 2003. České přednášky pro XIII. mezinárodní kongres slavistů, Ljubljana 15.-21. 8. 2003. / Ed. Ivo Pospíšil, Miloš Zelenka. - Academia, Praha, 2003, s. 155-163 (opis části textu)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]