| Davide Perez | |
|---|---|
 Mědirytina J. Vitalba podle Francesca Bartolozziho (1727–1815) | |
| Základní informace | |
| Narození | 1711 Neapol |
| Úmrtí | 30. října 1778 Lisabon |
| Povolání | italský hudební skladatel |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Davide Perez (1711 Neapol – 30. října 1778 Lisabon) byl italský hudební skladatel narozený v Neapoli, od roku 1752 dvorní skladatel v Lisabonu.
Narodil se v Neapoli jako syn Giovanni Pereze a Rosaliny Serrari. V jedenácti letech se stal studentem neapolské konzervatoře Conservatorio di Santa Maria di Loreto. Studoval zpěv a cembalo u Giovaniho Veneziana, hru na housle u Francesca Barbelly a kontrapunkt u Francesca Manciniho. Absolvoval v roce 1733.
Po dokončení studia vstoupil do služeb sicilského prince Aragonské koruny Baldassara Naselliho. Z roku 1734 pocházejí jeho první známé skladby, latinské kantáty Ilium Palladio astu Subducto Expugnatum a Palladium, provedené v Palermu v Collegio della Società di Gesù. V následujících letech byl aktivní jak v Neapoli, tak i v Palermu. Jeho novým pánem se stal komorník Karla I., vévody z Parmy a nově korunovaného krále neapolského a sicilského. Jeho první opera, La nemica amante, byla komponována ke královým narozenináma a provedena 4. listopadu 1735 v zahradách neapolského královského paláce a později i v divadle Teatro San Bartolomeo. Opera měla úspěch a ten se stal základem Perezovy kariéry. V roce 1738 se stal zástupcem sbormistra v královské kapli Cappella Palatina v Palermu. O rok později, po smrti Pietra Puzzuola, se stal prvním sbormistrem (maestro di cappella).
Na začátku čtyřicátých let se Perez byl již uznávaným skladatelem. Opera, kterou komponoval pro římské divadlo Teatro d’Alibert v roce 1740, nebyla provedena pro náhlou smrt papeže Klementa XII.. Perez se vrátil do Neapole a v krátkém sledu uvedl u královského dvora komickou operu I travestimenti amorosi a serenatu L’amor pittore. V divadle Teatro San Carlo pak operu seria Il Siroe.
V Palermu nebylo mnoho příležitosti k uvádění oper, proto většina Perezových skladeb až do roku 1745 byly kantáty, serenády a chrámová hudba včetně oratoria La Passione di Gesù Cristo na text Pietra Metastasia. Kromě toho zkomponoval chrámovou hudbu pro Neapol a dvě opery pro janovskou karnevalovou sezónu roku 1744. V březnu 1748 byl skladatel z Palerma uvolněn a již nikdy se do tohoto města nevrátil, i když až do smrti pobíral poloviční plat.
V rychlém sledu uvedl s úspěchem opery v Neapoli, Římě, Benátkách, Miláně, Turíně a ve Vídni. V únoru 1749 se účastnil veřejné soutěže s N. Jomellim na obsazení místa kapelníka ve Vatikánu. Toto místo však nezískal.
V roce 1752 pozval portugalský král Josef I. Portugalský Pereze do Lisabonu, aby se stal královským kapelníkem a učitelem hudby. Perez přijal a toto místo zastával až do své smrti. Nezanedbatelnou roli pro jeho rozhodnutí hrály kromě výše platu i hudební a divadelní možnosti, které Lisabon nabízel. Ambicí nedávno korunovaného panovníka bylo změnit orientaci portugalské dvorní hudby, která byla v době panování jeho otce zcela zaměřena na chrámovou hudbu. Dominantní měla být nadále operní hudba italská a tak se v Lisabonu objevili nejslavnější hudebníci, zpěváci a designéři.
Všechno změnilo katastrofální zemětřesení, které postihlo Lisabon 1. listopadu 1755. Ópera do Tejo byla zničena pouhých šest měsíců po svém otevření. V následujících sedmi letech nebyla v Lisabonu provedena žádná opera a i pozdější inscenace nebyly tak okázalé. V průběhu posledních 23 let svého života zkomponoval Perez pouze tři opery. Místo toho komponoval velké množství chrámové hudby a prakticky zásoboval dva hlavní chrámy Lisabonu hudbou ke všem církevním příležitostem.
I když už nikdy neopustil Portugalsko, jeho dobrá mezinárodní pověst přetrvávala. V roce 1774 byl zvolen členem londýnské Akademie staré hudby (Academy of Ancient Music). V Londýně byla také vydána jeho skladba Mattutino de' Morti, jediná která vyšla tiskem za jeho života. Jinak se však jeho, zvláště chrámové skladby, šířily v četných opisech. V posledních čtyřech letech svého života trpěl skladatel chronickými chorobami a ztrácel i zrak. Komponovat však nepřestával. V roce 1778 ho jeho žačka, královna Marie I. Portugalská, vyznamenala Kristovým řádem. Když pak v témže roce zemřel, byl mu vypraven pohřeb na státní výdaje.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Davide Perez na Wikimedia Commons 