| David Friedrich Strauss | |
|---|---|
_b_143.jpg) | |
| Narození | 27. ledna 1808 Ludwigsburg, Bádensko-Württembersko  |
| Úmrtí | 8. února 1874 (ve věku 66 let) Ludwigsburg, Německé císařství .svg){kind=small} |
| Alma mater | Univerzita Tübingen Tübinger Stift |
| Povolání | teolog, filozof, životopisec, spisovatel a křesťanský teolog |
| Nábož. vyznání | protestantismus |
| Choť | Agnese Schebest (1842–1848) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
David Friedrich Strauss (nebo Strauß, 27. ledna 1808 – 8. února 1874) byl německý protestantský teolog, filozof a spisovatel.[1]
Narodil se 27. ledna 1808 v Ludwigsburgu v rodině obchodníka. Matka ho vychovávala v duchu protestantské zbožnosti. Navštěvoval evangelický teologický seminář v Blaubeurenu a pak univerzitu v Tübingenu. V roce 1831 byl jmenován profesorem hebrejštiny a řečtiny na teologickém semináři v Maulbronnu, ale již na podzim téhož roku se odebral do Berlína, kde chtěl poslouchat přednášky Hegelovy, ten však v listopadu 1831 zemřel; Strauss tedy navštěvoval přednášky Schleiermacherovy, které ho též značně ovlivnily. Roku 1832 byl jmenován pomocníkem na teologickém ústavu v Tübingenu, kde pak na univerzitě s velkým úspěchem přednášel o Hegelově filozofii.[2]
Po vydání Života Ježíšova byl Strauss roku 1835 zbaven místa v Tübingenu a přesazen na lyceum do Ludwigsburgu; tohoto místa se však vzdal již v roce 1836. V roce 1839 byl povolán za profesora dogmatiky a církevních dějin na univerzitu v Curychu, ale pro odpor ortodoxních kruhů byl penzionován ještě předtím, než místo nastoupil; bylo mu přiznáno výslužné 1000 franků. Dále žil jako soukromník a věnoval se vědecké a publikační činnosti. V roce 1842 si vzal zpěvačku Agnes Schebestovou, leč manželství bylo roku 1847 rozvedeno. Jeho pokus vstoupit v roce 1848 do politiky skončil neúspěšně. David Strauss zemřel v Ludwigsburgu 8. února 1874.[3]
Veřejně ale pobouřil křesťanskou Evropu svou knihou Život Ježíšův (něm. Das Leben Jesu, 1. vydání 1835[4]), což byl jeden z prvních projevů mladohegelovců, ke kterým se Strauss hlásil. Strauss si v tomto svém díle položil otázku: Je to, co se vypráví v Novém zákoně o Ježíšovi, věrným líčením historických událostí? Jeho odpovědí bylo, že zázračná vyprávění Nového zákona nejsou svědectvím o historických událostech, nýbrž jsou to vyprávění mytická. Pojem mýtu pro něj znamenal, že se v něm v dobových motivech, formou poetické pověsti, která se nikdy nestala, líčí věčné náboženské ideje. Tento mýtus je třeba odlišit od skutečné historie Ježíšova života, o nějž se však Strauss již dále nezajímá. Stal se jedním z prvních průkopníků zkoumání historického původu Ježíše. Jeho práce nicméně vzbudila prudký odpor ze strany protestantských i katolických teologů; katolická církev dekretem ze dne 27. srpna 1838 zařadila Straussův Život Ježíšův na Index zakázaných knih.[5]
Po uveřejnění Straussovy knihy Život Ježíšův se jasně projevil rozkol hegelovské školy na levé a pravé křídlo.[6] Praví hegelovci, kteří přijali jako východisko hegelovskou ideu o jednotě filosofie a náboženství, se snažili v boji proti Straussově mytologické koncepci dokázat, že filozofie nemůže vynášet soud nad náboženstvím, protože je na něm založena. Avšak proti Straussovi vystoupili nejen konzervativní Hegelovi stoupenci, ale i Bruno Bauer, který přešel na levohegelovské stanovisko. Kritizoval jak závěry, k nimž dospěl Strauss, tak i filozofickou koncepci, již je základem jeho analýzy Evangelií, podle níž je vývoj náboženství a veškerého lidstva „substanciální“ neuvědomělý proces.[7]
Sebrané spisy (Gesammelten Schriften) Davida Strausse v jedenácti svazcích vydal v Bonnu v letech 1876–1878 jeho přítel Eduard Zeller (1814–1908, historik antické filozofie), který též napsal Straussův životopis.
Obrázky, zvuky či videa k tématu David Strauss na Wikimedia Commons 