| Bo Widerberg | |
|---|---|
 Bo Widerberg (1960) | |
| Narození | 8. června 1930 Malmö |
| Úmrtí | 1. května 1997 (ve věku 66 let) Båstad |
| Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
| Místo pohřbení | Båstad new cemetery |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, střihač, spisovatel, herec, režisér a kameraman |
| Ocenění | Litteris et Artibus (1997) |
| Děti | Johan Widerberg |
| Rodiče | Arvid Widerberg |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bo Gunnar Widerberg (8. června 1930 Malmö – 1. května 1997 Båstad) byl švédský filmový režisér, scenárista, herec, redaktor a spisovatel. Jeho filmy a herci, kteří v nich hráli, mnohokrát získali ocenění Zlatohlávek nebo nominaci na něj, třikrát byl jeho film nominován na Oscara, dále dvě vítězství a pět nominací na MFF v Cannes, dvě vítězství a tři nominace na MFF v Berlíně a několik dalších ocenění a nominací na dalších filmových festivalech.[1] Kromě toho byl v roce 1997 vyznamenán královskou medailí Litteris et Artibus.
Bo Widerberg se narodil 8. června 1930 v tehdejší dělnické čtvrti v Malmö jako syn umělce Arvid Widerberga a Grety Widerbergové. Zážitky z dětství a mládí se promítly zejména do jeho prvního úspěšného filmu Havraní čtvrť (kromě režie byl i autorem scénáře), i když Widerberg prohlašoval, že děj filmu je úplně smyšlený.[2] Velmi brzy se začal zajímat o film a také filmovou historii.
Po dokončení studií nejprve pracoval v nemocnici pro mentálně postižené, později jako redaktor v regionálním deníku. Už během studií psal své první literární povídky. V 50. letech postupně publikoval několik knih a napsal také řadu recenzí na filmy, takže brzy byl považován za renomovaného filmového kritika. V roce 1952 byl vydán jeho první román Hösttermin (Zimní semestr). Úspěšná byla jeho povídková kniha Kyssas (Líbání) ze stejného roku. Jeho nejúspěšnější knihou se stal román Erotikon (1957). Název románu pochází z němého švédského filmu, romantické komedie, Erotikon z roku 1920, který režíroval Mauritz Stiller (nezaměňovat s filmem Erotikon z roku 1929 Gustava Machatého). Posledním románem Bo Widerberga je Den gröna draken (Zelený drak) z roku 1959, satira reklamního systému, tuto knihu později (1966) sám zfilmoval.
Velký a rozporuplný ohlas vzbudila na počátku jeho kariéry kontroverzní kniha o švédské kinematografii (Vision i Svensk film, Vize švédského filmu: 1962), která mimo jiné obsahovala kritiku poměrů ve švédské kinematografii.[3][4]. Sám ovlivněn „francouzskou novou vlnou“, je spolu s Janem Troellem považován za spoluzakladatele tzv. „nové švédské vlny“ a oba dva patří mezi nejznámější švédské režiséry té doby.[4][5]
Bo Widerberg měl dvě manželky: Ann-Mari Björklundovou (1953–1954) a Vanju Nettelbladtovou (1954–1973) a byl otcem čtyř dětí, které se jmenují Nina, Martin, Johan a Matilda. Dcera Nina Widerbergová (celým jménem Kristin Anna Nina Widerberg, narozená 1960) účinkovala jako dítě a mladá žena v pěti filmech svého otce, poprvé již ve věku pouhých třech let ve dvou filmech z roku 1963, naposledy hrála v roce 1976. Syn Martin Widerberg (celým jménem Martin Olof Widerberg, narozený 1965) je režisér a producent. Syn Johan Widerberg (celým jménem Johan Olof Widerberg, narozený 1974) hrál jako dítě ve dvou filmech svého otce, ale na rozdíl od dcery Niny, která v dospělosti v herecké kariéře již nepokračovala, je hercem až do současnosti. Od roku 1994, kdy ve věku 20 let hrál ve filmu Vrah policistů rakouského režiséra Petera Keglevice, účinkoval ve více než 20 filmech a televizních seriálech.
Bo Widerberg zemřel 1. května 1997 na rakovinu žaludku a je pohřben na Novém hřbitově v Båstadu. Město Malmö (kde se narodil, dlouho zde žil a natočil zde i některé své nejlepší filmy) na jeho počet pojmenovalo malé náměstí (Bo Widerbergs plats) u jižního vchodu do stanice Triangeln a současně v blízkosti domu, kde Widerberg dříve bydlel.[6]
Po dokumentárním filmu Pojken och draken (Kluci a draci) z roku 1962 natočil první hrané filmy. V roce 1963 to byly hned dva oceňované tituly: Barnvagen (Dětský kočárek) a ještě úspěšnější Havraní čtvrť. Až do začátku 70. let téměř každý natočený film získal nějaké ocenění, nominaci nebo pozitivní ohlas u diváků: jmenujme Heja Roland! (Do toho, Rolande!, 1966), Elvíra Madiganová (1967), Ådalen 31 (1969) a Joe Hill (1971). Po tomto období převážně sociálně-kritických filmů si vyzkoušel i další žánry. Po spíše jen průměrné komedii Reprezentant pod míru (1974) znovu dosáhl významných ocenění krimi thrillery Muž na střeše (1976) a Muž z Mallorky (1984), v mezidobí natočil i některé další poměrně úspěšné filmy. Svou kariéru zakončil filmem Všechno je, jak má být, který celkem získal více než 10 filmových cen a nominací.
Kromě toho zejména v 80. letech režíroval několik televizních seriálů, na konci 60. let a na počátku 80. let rovněž divadelní hry (především pro Dramaten, dříve Kungliga Dramatiska Teatern ve Stockholmu a Malmö Stadsteater). V roce 1996 Widerberg založil 'Lilla filmfestivalen' (Malý filmový festival) v Båstadu.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bo Widerberg na anglické Wikipedii a Bo Widerberg na švédské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bo Widerberg na Wikimedia Commons 