Armida
Armide
Rinaldo v Armidiných zahradách soudobý obraz Jean-Honoré Fragonarda asi z roku 1763
Základní informace
Žánr	tragédie lyrique
Skladatel	Christoph Willibald Gluck
Libretista	Philippe Quinault
Počet dějství	5
Originální jazyk	francouzština
Literární předloha	Torquato Tasso Osvobozený Jeruzalém
Premiéra	23. září 1777 Opéra national de Paris
Česká premiéra	11. dubna 1866 Praha, Prozatímní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armida (v originále Armide) je opera (tragédie lyrique) skladatele Christopha Willibalda Glucka na starší libreto Philippe Quinaulta, původně zhudebněného Jean-Baptiste Lullym.

Vznik a uvedení opery

Gluck napsal operu na devadesát let staré libreto Philippe Quinaulta z roku 1686, které původně zhudebnil Jean-Baptiste Lully (Lullyho Armida měla premiéru 15. února 1686 rovněž v Paříži). Děj opery vychází z eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (La Gerusalemme liberata). Premiéra proběhla v Paříži dne 23. září 1777 v l'Académie royale de musique. Byla to čtvrtá opera, kterou Gluck pro l'Académie royale de musique napsal.

Osoby

Armide, pohanská čarodějnice a princezna v Damašku – soprán
Renaud (Rinaldo), křižácký rytíř – kontratenor, tenor
Phénice, Armidina družka – soprán
Sidonie, Armidina družka – soprán
Hidraot, kouzelník a král Damašku – baryton
Nenávist – kontraalt
Dánský král, křižácký rytíř – tenor
Ubalde, křižácký rytíř – tenor, baryton
Démon v podobě Lucinde, do které je zamilován Dánský král – soprán
Démon v podobě Mélisse, do které je zamilován Ubalde – soprán
Aronte, stráž Armidiných zajatců – baryton
Artémidore, křižácký rytíř – tenor
najáda – soprán
pastýřka – soprán
Radost – soprán
Lid damašský, najády a zefýrové, pastýři a pastýřky, družina temných sil Nenávisti, družina Radosti – sbor

GLUCK, Christoph Willibald. Armida : velká heroická opera v pěti jednáních. Překlad Jindřich Hanuš Böhm. Praha: Fr. A. Urbánek, 1873. 48 s. (Bibliotéka operních a operetních textův; sv. 10). Dostupné online. , starší vydání: 1866

2010 Les Musiciens du Louvre, dirigent: Marek Minkowski, Armida: Mireille Delunsch, Renaud: Charles Workman^[1]
2013 Nizozemská opera v Amsterdamu (De Nederlandse Opera), Nizozemský komorní orchestr, dirigent: Ivor Bolton, Armida: Karina Gauvin, Renaud: Frédéric Antoun, Sbor Nizozemské opery^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armide (Gluck) na anglické Wikipedii.

↑ Christoph Willibald Gluck: Armida Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
↑ Armide : De Nederlandse Opera. www.het-muziektheater.nl [online]. [cit. 2014-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 69–71.

.mw-parser-output .navbox-title .mw-collapsible-toggle{font-weight:normal} Opery Ch. W. Glucka Artaserse (1741) • Cleonice (1742) • Demofoonte (1743) • Il Tigrane (1743) • Sofonisba (1744) • Ipermestra (1744) • Poro (1744) • Ippolito (1745) • Pád Gigantů (1746) • Artamene (1746) • Svatba Herkula a Hébé (1747) • Semiramis znovu poznaná (1748) • Spor bohů (1749) • Ezio (1750/63) • Issipile (1752) • Číňané (1754) • Tanec (1755) • Prokázáná nevinnost (1755) • Antigono (1756) • Král pastýř (1756) • Nepravá otrokyně (1755) • Merlinův ostrov (1758) • Obléhání Kythéry (1759/75) • U všech čertů (1759) • Očarovaný strom (1759/75) • Thetis (1760) • Napravený opilec (1760) • Oklamaný kádi (1761) • Orfeus a Eurydika (1762/74) • Triumf Klélie (1763) • Neočekávané shledání (Poutník z Mekky) (1764) • Zmatek na Parnasu (1765) • Telemachos (1765) • Koruna (1765) • Prolog (1767) • Alcesta (1767/76) • Vestálka (1768) • Apollonova slavnost (1769) • Paris a Helena (1770) • Ifigenie v Aulidě (1774) • Armida (1777) • Ifigenie na Tauridě (1779/81) • Echo a Narcis (1779/80)

Portály: Hudba

Kategorie