Antonin Artaud | |
---|---|
Rodné jméno | Antoine Marie Joseph Paul Artaud |
Narození | 4. září 1896 Marseille |
Úmrtí | 4. března 1948 (ve věku 51 let) Paříž nebo Ivry-sur-Seine |
Příčina úmrtí | kolorektální karcinom |
Místo pohřbení | Saint Pierre Cemetery |
Povolání | dramatik, herec, básník, filmový kritik, spisovatel, esejista, scenárista, malíř, divadelní herec a filmový herec |
Žánr | drama a esej |
Ocenění | Prix Sainte-Beuve |
Partner(ka) | Genica Athanasiou (1922–1927) |
Příbuzní | Louis Nalpas (bratranec) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonin Artaud (výslovnost: arto, plným jménem Antoine Marie Joseph Artaud, 4. září 1896, Marseille, Francie – 4. března 1948, Ivry-sur-Seine) byl francouzský básník a divadelník; představitel francouzské meziválečné avantgardy, volně řazený do okruhu tzv. „prokletých básníků“.
Jeho raná básnická tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Po roztržce se surrealistickou skupinou se zaměřil na divadelní tvorbu. Nejprve spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy: v roce 1927 založil společně s Rogerem Vitracem a Robertem Aronem Divadlo Alfréda Jarryho, kde uváděl například Strindbergovy a Claudelovy hry. Později založil vlastní divadelní scénu, kterou nazval Divadlo krutosti. Svoji představu, jak má vypadat moderní divadlo, popsal jednak teoreticky ve spisu Manifest divadla krutosti (Manifeste du théâtre de la cruauté, 1932), jednak ji předvedl v představení divadelní adaptace Shelleyho tragédie a Stendhalovy povídky Cenciové (Les Cenci, 1935). V polovině 30. let odjel do Mexika, kde se účastnil náboženských rituálů mexických indiánů. Po návratu do Francie u něj naplno propukla duševní nemoc, v letech 1937-46 byl opakovaně internován v psychiatrické léčebně.
Artaudovo dílo výrazně ovlivnilo moderní divadelní tvorbu, k jeho dramatickému odkazu se hlásili Eugène Ionesco, Samuel Beckett a Jean Genet.