Adaptogen je pojem z alternativní medicíny, který označuje rostlinný produkt údajně zvyšující odolnost organismu proti stresovým situacím (zranění, úzkost nebo tělesná únava). Zlepšují schopnost odolávat změněným podmínkám, adaptovat se na ně, přizpůsobit se jim.

Termín vytvořil ruský vědec Nikolaj Lazarev v roce 1947. Adaptogeny mají mnoho dalších názvů: stimulátory (biostimulátory), harmonizátory, tonika, omlazující rostliny, rostliny nesmrtelnosti či látky posilující čchi.

Udává se, že adaptogenní rostlinné drogy jsou jedinečné oproti jiným látkám ve své schopnosti udržovat rovnováhu hormonů a imunitního systému. Pomáhají organismu udržovat optimální homeostázu. (Homeostáza je schopnost organismu udržovat stabilní vnitřní prostředí.)[1]

Kritéria pro adaptogeny

[editovat | editovat zdroj]

Nikolaj Lazarev vytvořil kritéria, podle kterých se posuzuje, zda rostlina patří mezi adaptogeny:

  1. Musí mít jen minimální nepříznivé působení na fyziologické funkce organismu.
  2. Musí zvyšovat odolnost organismu proti nepříznivým vlivům nikoliv specifickým účinkem, ale prostřednictvím široké škály fyzikálních, chemických a biochemických faktorů.
  3. Musí mít celkově normalizující účinek, zlepšující všechny stavy a nezhoršující žádný z nich.

Adaptogenní rostliny

[editovat | editovat zdroj]

Mnohé adaptogenní rostliny byly známy již v tradiční čínské medicíně či indické ajurvédě. Příkladem rostlin s adaptogenním působením jsou všehoj ženšenový, ženšen americký, eleuterokok ostnitý, klanopraška čínská, parcha saflorová, rozchodnice růžová, bazalka posvátná, bazalka příjemná, embilika lékařská, gynostema pětilistá, chebule srdčitá, chřest hroznovitý, kozinec blanitý, kustovnice cizí, kustovnice čínská, lékořice lysá, lékořice uralská, pazvonek chloupkatý, pseudostelárie různolistá, rdesno mnohokvěté, vitánie snodárná aj.

Příkladem houby s adaptogenním účinkem je lesklokorka lesklá a housenice čínská.

Příkladem minerální suroviny s adaptogenním účinkem je mumio.

Existuje celá řada rostlin a dalších surovin/produktů, které aspirují na označení adaptogen, ale které nejsou dostatečně prozkoumány, takže je můžeme označovat jako potenciální, pravděpodobné adaptogeny; nebo jejichž účinky nejsou tak výrazné, abychom je zařadili do hlavní skupiny adaptogenů, takže je někteří znalci označují jako tzv. malé adaptogeny.

Působení adaptogenů

[editovat | editovat zdroj]

Při detailním pohledu na působení adaptogenů zjišťujeme různé kombinace vlivu na tělesné systémy, funkce a orgány. Nejčastěji jde o kombinaci některých z těchto vlivů:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. Winston, David & Maimes, Steven. “ADAPTOGENS: Herbs for Strength, Stamina, and Stress Relief,” Healing Arts Press, 2007.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]