AK-74
TypÚtočná puška
Místo původuSovětský svaz SSSR
Historie služby
Ve službě1974 – dosud[1]
PoužívánaSSSR, země Varšavské smlouvy atd.
VálkyAfghánistán 1979–89, různé asijskéblízkovýchodní konflikty apod.
Historie výroby
KonstruktérMichail Kalašnikov
Navrženo1974
VýrobceKoncern Kalašnikov (dříve Ižmaš), zbrojovka Tula
VariantyAKS-74, AKS-74U, AKS-74UB, AK-74M, AK-101, AK-102, AK-103, AK-104, AK-105
Základní údaje
Hmotnost3,03 kg
Délka943 mm
Délka hlavně415 mm
Typ náboje5,45 × 39 mm
Kadence650 ran/min (AK-74, AKS-74, AK-74M)
700 ran/min (AKS-74U)
Úsťová rychlost880 m/s
Účinný dostřel100–1 000m
Zásobování municíschránkový zásobník na 30 nábojů
Hledíotevřené mechanické

AK-74 (Автомат Калашникова образца 1974 года, Avtomat Kalašnikova obrazca 1974 goda, česky Kalašnikovova útočná puška vzoru roku 1974) je sovětská útočná puška, modernizovaná verze AKM vyvinutá v roce 1974. Zbraň byla upravena na menší ráži 5,45 × 39 mm proti původní 7,62 × 39 mm.

Ve službě byla puška AK-74 poprvé použita sovětskými vojsky roku 1979 v Afghánistánu.[2] Vedoucí afghánské kanceláře pákistánské služby Inter-Services Intelligence tvrdil, že CIA za první ukořistěnou AK-74 zaplatila Mudžáhidům 5 000 dolarů.[3]

Pušku v současné době používá většina zemí bývalého Sovětského svazu. Licencované kopie byly vyráběny v Bulharsku (AK-74, AKS-74 a AKS-74U) a v bývalém východním Německu (MPi-AK-74N, MPi-AKS-74N, MPi-AKS-74NK).[2][4][5]

Vývoj

Vše začalo vývojem nové munice koncem 60. let 20. stol. Výsledkem byl štíhlý projektil ráže 5,45 mm s kombinovaným ocelovým a olověným jádrem s počáteční úsťovou rychlostí cca 900 m/s (z 415mm hlavně).

Jakmile byl náboj k dispozici a přijat sovětskou armádou, bylo rozhodnuto vytvořit novou řadu pěchotních zbraní pro tento náboj. Nejjednodušší cestou bylo adaptovat útočnou pušku AKM a lehký kulomet RPK ráže 7,62 mm pro nový náboj. Hlavně proto, že nový náboj 5,45 mm a původní 7,62 mm mají stejnou délku nábojnice i stejnou celkovou délku.

Konstrukce

Rozebraný prvosériový AK-74

Princip automatiky zůstal stejný jako u AKM. Odběr tlaku prachových plynů odebraných z hlavně tlačí na píst nosiče závorníku, ten se při zpětném pohybu otáčí, čímž dojde k jeho odemčení. Náboj tlačící zpětně otevře závěr a dochází k vyhození prázdné nábojnice. Zpětný pohyb stlačí pružinu a po dosažení zadní úvratě se vrací zpět a ze zásobníku vyjme nový náboj, který usadí do nábojové komory.

V závislosti na nastavení režimu se pak buď výstřel opakuje díky nezachycení úderníku, resp. kladívko bicího mechanizmu při plně samočinné střelbě je zachyceno automatickou pojistkou, která ho opět uvolní až když je nosič závorníku plně v přední poloze a závorník je uzamčen či je pro spuštění úderníku nutné opět stlačit spoušť.

Varianty

AK-74 první série a RPK-74 (zrcadlově převrácený obrázek)
Civilní klon AK-74; za pozornost stojí použitá pažba z AKM a předpažbí z AK-47. Zásobníky jsou podle značky výrobce jednoznačně bulharské. Zbraň má leštěný nosič závorníku (na armádní verzi je černý). Je vidět anglické značení u přepínače (S pro Safe/Zajištěno a F pro Fire/Odjištěno; prostřední poloha pro automatický režim střelby není využita). V přepínači je zářez pro udržení závěru v otevřené poloze. Armádní AK sovětské a ruské výroby nikdy tento zářez neměly.

Asi nejmarkantnější vzhledovou změnou od AK-47 a AKM je masivní plynový nástavec na konci hlavně, která výrazně snižuje zpětný ráz zbraně a redukuje zdvih zbraně při střelbě v automatickém režimu. Dále pak drážky na obou stranách pažby a rovněž výčnělky na dřevěném předpažbí, z důvodu snazší identifikace a minimalizace rizika záměny munice do AK-47 a AKM, která má jinou ráži. Pistolová rukojeť je vyrobená z plastu, obložení kolem hlavně a plynové trubice u původní varianty ze dřeva, u pozdní z plastu švestkové nebo černé barvy. Lisované ocelové zásobníky byly nahrazeny plastovými výrazné oranžové barvy (později změněno na švestkové nebo černé kvůli demaskujícímu účinku oranžových zásobníků).

Další varianty a modernizace

AKS-74
AK-74M s ústím hlavně odvádějící plyny z hlavně

Výsadková verze byla označena AKS-74 a pevná pažba je nahrazena sklopnou. Ta je vyrobena z lisované ocele a na rozdíl od verze AKMS se nesklápí dolů, ale nalevo.

Další byla verze AKS-74U (U = Ukoročennyj - zkrácený), jde kompaktní verzi AK-74. Zde byla původní 415mm hlaveň zkrácena na délku 210 mm, takže nemůže mít nasazený bajonet, ale může být různě modifikovaný, např. může mít připevněnou optiku, tlumič nebo granátomet.

Tato varianta byla vyvinuta pro osádky vozidel, výsadkáře, důstojníky (pistolím Sovětská armáda v 70–80. letech příliš „nefandila“) a speciální jednotky – s dalším variabilním vybavením.

Krom Ruska ho používá mnoho jiných armád. Byl používaný v zemích Varšavské smlouvy. Dnes ho používají různé teroristické skupiny. Vyráběný byl v licenci i v Bulharsku (AK-74, AKS-74 a AKS-74U), NDR (MPi-AK-74N, MPi-AKS-74N, MPi-AKS-74NK) a Rumunsku (Pușcă Automată model 1986).[2][4][5]

AK-74 si zachovala všechny klady z AK-47 (snadná obsluha a údržba), ale i většinu nedostatků. Např. robustní a nešikovně umístěnou páku přepínače režimu střelby (funguje i jako pojistka). Stejně jako u AK-47 bylo možno nasadit tlumič (vyžaduje podzvukové střelivo) či podvěsný 40mm granátomet GP-25, GP-30, či optiku (přístroj PSO-1) Připojit lze i IČ přístroj pro noční vidění. Verze je označována jako AK-74N. Ve výzbroji Ruska se však vyskytuje spíše výjimečně.

V průběhu výroby došlo ke „kosmetickým“ vylepšením. Plastovo-dřevěné „obložení“ bylo nahrazeno černým plastovým a červeno-hnědé zásobníky byly nahrazeny černými.

Další výraznějším úpravám pak došlo v průběhu 90. let. Vizte externí odkazy Kalašnikov AK-101–108

Technické údaje AKS-74U

AKS-74U
Délka: 735 mm (490 mm se sklopenou pažbou)
Délka hlavně: 210 mm
Hmotnost bez nábojů: 2,7 kg
Zásobník: 30 ran
Efektivní střelba: 500 m
Kadence: 650–735 ran/minuta

Odkazy

Reference

  1. https://web.archive.org/web/20110804035337/http://www.izhmash.ru/eng/arc/021205.shtml Presentation of the unique Kalashnikov small arms collection in the Moscow Kremlin Museum
  2. a b c Woźniak, Ryszard: Encyklopedia najnowszej broni palnej—tom 1 A-F, page 25. Bellona, 2001.
  3. C. J. Chivers. The Gun. [s.l.]: Simon & Schuster, 12 October 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4391-9653-3. S. 382–383. 
  4. a b Cutshaw, Charlie: The New World of Russian Small Arms & Ammo, page 92. Paladin Press, 1998.
  5. a b McNab, Chris: The AK47 (Weapons of War), page 25. Spellmount Publishers, 2001.

Externí odkazy