| PhDr. Jan Bor | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. února 1886 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. března 1943 (ve věku 57 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | spisovatel, režisér, divadelní režisér, dramatik, divadelní kritik a překladatel |
| Choť | Ema Hrubá |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Bor, vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček (16. února[1] 1886, Praha[2] – 25. března 1943, Hluboká nad Vltavou, Zámostí), byl český divadelní režisér.
Od roku 1904 studoval slavistiku, srovnávací dějiny a filologii na Karlově univerzitě v Praze, následně v letech 1905 – 1907 na univerzitách v Lipsku a ve Vídni. V roce 1926 získal doktorát filosofie na UK v Praze.
Během svých pobytů v Německu v letech 1912–1914 poznal tvorbu Maxe Reinhardta. Stal se žákem F. Zavřela, zabýval se psaním divadelních referátů, odborných článků o divadle, byl autorem monografie o Eduardu Vojanovi (1907) a Marii Laudové (1913).
Publikoval v časopisech Den, Lumír, byl redaktorem časopisu Scéna (1913–1914). V roce 1914 se stal režisérem Intimního divadla a zde setrval pět let [3].
Po první světové válce se začal věnovat režii, nejdříve ve Švandově divadle (1919–1924), následně v Divadle na Vinohradech (1924–1939). Zde se stal po odchodu Jaroslava Kvapila vrchním režisérem a v roce 1930 uměleckým šéfem. Později se funkce vzdal a v letech 1936 až 1938 působil jen jako režisér.
V lednu 1939 byl jmenován šéfem činohry Národního divadla. V této funkci působil formálně až do své smrti, ve skutečnosti jen do začátku roku 1942, kdy se uchýlil do ústraní.
Jeho první manželkou byla zpěvačka Národního divadla Olga Valoušková, druhou manželkou herečka Ema Hrubá. Jeho syny jsou režisér Jan Strejček a filmový a hudební kritik Vladimír Bor.[4]
