| PhDr. Florian Zapletal | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Florián Zapletal |
| Narození | 10. června 1884 Bochoř  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. října 1969 (ve věku 85 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | voják, spisovatel, novinář |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Florian Zapletal (10. června 1884, Bochoř[1] – 16. října 1969, Praha) byl moravský historik umění, novinář, fotograf a voják.
Narodil se v rolnické rodině Františka Zapletala a Coelestiny rozené Chytilové. V roce 1947 se oženil s Marií Cimbalovou.[1]
První, čtvrtý a šestý ročník studoval na gymnáziu v Přerově. Maturoval v roce 1905 na gymnáziu v Místku. Poté se zapsal v oboru Dějiny literatury a umění na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl žákem Tomáše Garrigue Masaryka. V roce 1907 narukoval do Rakousko-uherské armády a vojenskou službu strávil v chorvatské Pule. Po návratu z armády pokračoval ve studiu dějin a teorie umění u Maxe Dvořáka na Vídeňské univerzitě. Studia dokončil na Univerzitě Karlově u Otakara Hostinského.
Po ukončení studií působil jako novinář v časopisech Obzor (Přerov), Pozor (Olomouc) a Čas (Praha). V roce 1914 byl povolán do armády a odeslán na východní frontu. Dne 14. listopadu 1914 přešel s celou jednotkou na ruskou stranu. Nejprve byl v zajateckém táboře v Nižním Novgorodu. Od roku 1915 pracoval jako hlavní redaktor časopisu Čechoslovák: věstník Svazu česko-slovenských spolků na Rusi v Petrohradu. Současně navštěvoval přednášky na Petrohradské univerzitě. V roce 1917 zde byl svědkem Říjnové revoluce. Přesídlil do Moskvy, kde na místo časopisu Čechoslovák začal vycházet Československý deník.[2]
Po návratu do Československa byl v letech 1919–1921 poradcem pro vojenské věci guvernéra Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Roku 1922 získal doktorát na brněnské univerzitě.[3] Později pak působil v různých funkcích jako historik a archivář na ministerstvech národní obrany (ředitel Vojenského archivu, 1926–1939) a školství a národní osvěty. V roce 1941 byl penzionován v hodnosti majora. Po roce 1945 působil jako správce fotooddělení Vojenského historického ústavu v Praze. V Praze XVI. Smíchov bydlel na adrese Nábřeží legií 12.[4]
Po jeho smrti v roce 1969 se sbírka jeho negativů dostala do Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a do Múzea ukrajinské kultúry ve Svidníku. Část dědictví zachránil Mykola Mušynka, část dědictví – především Zapletalovy rukopisy – však byly zničeny.[2]
Zabýval se především dokumentací Rusínských kostelů – cerkví na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině. Kreslil je již v době své vojenské služby v této oblasti v roce 1914. Po skončení první světové války je pak začal dokumentovat fotograficky. Po skončení své funkce v roce 1921 zde trávil svou dovolenou v letech 1923 a 1925.
Své fotografie publikoval v časopisu Český lid v letech 1924 a 1925. Knižně se mu své fotografie vydat nepodařilo. Byly použity teprve po jeho smrti mmj. v publikaci:
Obrázky, zvuky či videa k tématu Florian Zapletal na Wikimedia Commons 