Deutsche Volksliste (listina germánů či listina Němců), zkráceně DVL, byla listina, která měla za cíl zařazení obyvatel na Němci dobytém území za druhé světové války do kategorií podle kritérií „vhodnosti“ sestavených dle Heinricha Himmlera. Instituce vznikla v okupovaném západním Polsku, obdobné instituce byly následně vytvořeny v okupované Francii a v „Reichskommissariatu“ na Ukrajině.
V roce 1939 Německo napadlo Polsko a přímo zabralo část jeho západního území – Gau Danzig/Západní Prusko, Wartheland/Povartí a Ostoberschlesien/Východní Horní Slezsko, zbytek „západní části státu“ zařadilo do nově vytvořeného Generálního gouvernementu.
Plán pro tehdejší Polsko, jak je stanoven v Generalplan Ost, byl „očistit“ nově připojené oblasti a podpořit germanizaci tohoto prostoru na úkor polských a obecně slovanských vlivů. To znamenalo deportaci nevyhovující části Poláků z těchto oblastí a zapojení etnických Němců z různých míst společně s Němci z Německa. Tento germanizační motiv byl hlavním důvodem pro vytvoření Volksliste.
Lidé v první a druhé skupině byli považováni za Volksdeutsche (lidé německého původu žijící mimo původní Třetí říši, Volksdeutsche podporovala i nacistická ideologie a posilovala rozvoj v jejich komunitách v celé střední a východní Evropě). Lidé třetí skupiny byli tzv. „Němci k navrácení“ či „Němci na převýchovu“.
Každý, kdo byl veden v DVL, byl považován za Němce (a každý Němec měl jistá privilegia i povinnosti, největší privilegia ale měli Němci z „Altreichu“).